Bitva na Moravském poli

Po smrti císaře Fridricha II. Hohenstaufského v roce 1250 nastala v Svaté říši římské politická krize, kdy se několik volených králů nedokázalo prosadit jako skuteční vládci. Přemysl Otakar II. využil situace a rozšířil své území o Rakousy, Štýrsko a později i Korutany a Kraňsko, které získal po vymření rodu Babenberků a později Sponheimů.

Volba Rudolfa I. Habsburského na římského krále v roce 1273 znamenala pro Přemysla Otakara II. zásadní ohrožení, protože Rudolf požadoval vrácení území, která Přemysl získal bez souhlasu říšských kurfiřtů. Přemysl odmítl uznat Rudolfa a byl prohlášen za říšského vyvrhele, což vedlo k vojenskému konfliktu o babenberské dědictví.

Rudolf si zajistil podporu uherského krále Ladislava IV. Kumána a dalších spojenců, zatímco Přemysl Otakar II. se snažil udržet své rozsáhlé državy a obnovit svou moc. Napětí vyvrcholilo v bitvě na Moravském poli, která rozhodla o dalším osudu střední Evropy.

České vojsko pod vedením krále Přemysla Otakara II. čítalo přibližně 6 000 jezdců, z nichž asi 1 000 bylo těžce obrněných rytířů a 5 000 lehce vyzbrojených jezdců, přičemž asi třetinu tvořili polští rytíři. Jeho síly byly koncentrovány na těžkou jízdu s obrněnými koňmi.

Na druhé straně stálo vojsko římského krále Rudolfa I. Habsburského, které mělo asi 15 300 jezdců, včetně 5 000 kumánských lučištníků a 4 000 lehké jízdy, významnou roli sehrála uherská jízda. Rudolf měl také podporu uherského krále Ladislava IV. Kumána.

Přemysl Otakar II. se snažil obnovit svá území a moc, zatímco Rudolf usiloval o potvrzení svého práva na babenberské dědictví a upevnění habsburského panství v Rakousích a Štýrsku.

Bitva se odehrála 26. srpna 1278 na pravém břehu řeky Moravy mezi vesnicemi Dürnkrut a Jedenspeigen. Přemysl Otakar II. si vybral toto místo záměrně, protože zde měl dobré vzpomínky na své předchozí vítězství u Kressenbrunnu.

Bitva trvala přibližně tři hodiny a byla velmi vyrovnaná. Boj začal útoky kumánských lučištníků na levé křídlo české armády, které rozrušily české jednotky. Následoval střet těžké jízdy uprostřed bojiště, kde české vojsko mělo počáteční úspěch a dokonce zahnalo Rudolfa Habsburského, který byl v boji dokonce sesazen z koně a málem zemřel.

Rozhodující moment nastal, když Ulrich z Kapellen vedl útok ze zálohy na pravé křídlo české armády s pokřikem „Utíkají! Utíkají!“, což způsobilo zmatek a rozpad českých jednotek. Česká armáda se rozprchla a Přemysl Otakar II. byl v chaosu bitvy zabit, pravděpodobně sedmnácti ranami, přičemž existují různé verze jeho smrti.

Po bitvě bylo české vojsko poraženo a Rudolf Habsburský upevnil své postavení v Rakousích a Štýrsku.

Přesná čísla ztrát nejsou spolehlivě doložena. Rudolf Habsburský uváděl ztráty české armády až 12 000 mužů, což je pravděpodobně nadsazené číslo. Část českých ztrát byla způsobena utopením v rozbahněné řece Moravě. Ztráty na straně habsbursko-uherských vojsk jsou neznámé, ale byly výrazně nižší než u české strany.

Bitva na Moravském poli znamenala definitivní potvrzení habsburského panství v Rakousích a Štýrsku, které se staly dědičnými zeměmi rodu Habsburků a položily základ geopolitickému uspořádání střední Evropy na více než šest a půl století až do roku 1918.

V českém království po smrti Přemysla Otakara II. nastalo období politické nestability a hospodářských problémů, označované jako „zlá léta“. Poručník kralevice Václava, Ota V. Braniborský, vládl kořistnicky a část šlechty se chovala obdobně. Situaci částečně uklidnil šlechtický sněm v roce 1281, který se zavázal k potírání lupičů a navrácení královských majetků.

Dlouhodobě bitva znamenala úpadek vlivu Přemyslovců a vzestup Habsburků jako dominantní síly v regionu, což ovlivnilo politický vývoj střední Evropy na mnoho století.