Bitva u Mukdenu

Po celé 19. století Rusko expandovalo na Dálný východ, což Japonci v jižním Mandžusku a Koreji nesli velmi nelibě. V roce 1898 Rusko získalo pronájem poloostrova Liao-tung s přístavem Port Arthur, což mu umožnilo kontrolu nad Žlutým mořem a Korejským zálivem. Stavba Transsibiřské magistrály přes jižní Mandžusko a Port Arthur vyvolala další napětí.

Válka začala 8. února 1904 japonským námořním útokem na ruskou Tichomořskou flotilu u Port Arthuru. Po neúspěšném obléhání Port Arthuru a několika bitvách na pevnině se japonské síly připravovaly na rozhodující střet u Mukdenu, kde se měly rozhodnout osudy války.

Na straně Ruska bylo rozmístěno cca 340 000 mužů ve třech armádách: 2. mandžuská armáda barona von Kaulbars na západním křídle, 3. mandžuská armáda barona von Bilderling ve středu a 1. mandžuská armáda generála Liněviče na východním kopcovitém křídle. Generál Kuropatkin očekával hlavní japonský útok na východě a rozmístil tam dvě třetiny jezdectva, čímž vytvořil defenzivní formaci bez možnosti útočit.

Japonci měli cca 260 000 mužů rozdělených do pěti armád: 1. armáda generála Kurokiho a 4. armáda generála Nozeho na východním křídle, 2. armáda generála Oka na západním křídle, 3. armáda generála Nogiho za 2. armádou a nově zformovaná 5. armáda generála Kawamury na východním křídle. Maršál Ójama plánoval obklíčit Mukden a odříznout Rusům únikovou cestu na sever.

Bitva začala 20. února 1905 útokem japonské 5. armády na ruské východní křídlo. 27. února zaútočila japonská 4. armáda na západní část fronty a 3. armáda zahájila obkličovací manévr na severozápadě Mukdenu. Do 1. března byla východní a střední část fronty nehybná, ale 7. března Rusové začali přesouvat jednotky z východu na západ, což vedlo k rozkladu 1. a 3. mandžuské armády a chaosu.

Kuropatkin nařídil ústup na sever k Mukdenu, kde se Rusové postavili na břehu řeky Hun. Japonský útok pokračoval za příznivého počasí, řeka byla zamrzlá. Překročení řeky bylo těžké kvůli ruské obraně, ale Japonci nakonec obsadili severní břeh a zničili místní obranu. Nejvýchodnější ruské jednotky byly odříznuty a Japonci se pokoušeli o obklíčení města.

Pod hrozbou obklíčení dal Kuropatkin 9. března rozkaz k ústupu, který se však změnil v neorganizovaný úprk po průlomu japonské 4. armády. 10. března obsadili Japonci Mukden a zahájili pronásledování Rusů, které skončilo 20 km za městem kvůli vyčerpání zásob.

Rusové utrpěli téměř 90 000 ztrát včetně padlých, raněných a zajatých, a ztratili velké množství materiálu a munice. Japonci měli 75 000 ztrát, což představovalo procentuálně vyšší poměr vzhledem k jejich menšímu počtu. Japonci získali v dobytém Mukdenu značné množství zbraní, děl a zásob.

Porážka u Mukdenu znamenala konec ruské nadvlády v jižním Mandžusku a výrazně oslabila morálku ruské armády. Rusové se stáhli na sever a reorganizovali obranu, ale Kuropatkin byl nakonec odvolán z velení. Japonci však nebyli schopni pokračovat v dalším útoku kvůli vyčerpání zásob a ekonomickým omezením.

Vítězství Japonska mělo dalekosáhlé důsledky: zničilo obraz Ruska jako světové velmoci, podkopalo důvěru v cara a vedlo k vnitřním nepokojům, které vyústily v Ruskou revoluci. Západní svět byl šokován, že asijská země dokázala porazit evropskou velmoc, což změnilo vnímání vojenské síly a rovnováhy sil ve světě.