Bitva o Šanghaj

Bitva o Šanghaj byla jedním z prvních rozsáhlých střetnutí mezi Čínskou republikou a Japonským císařstvím na počátku druhé čínsko-japonské války. Napětí mezi oběma státy panovalo již od japonské invaze do Mandžuska v roce 1931 a následného vytvoření loutkového státu Mandžukuo, přičemž k dalšímu krvavému střetu došlo v Šanghaji již v roce 1932 během tzv. Šanghajského incidentu.

V červenci 1937 eskaloval konflikt incidentem na mostě Marca Pola u Pekingu, což vedlo k otevřeným bojům. Japonské velení doufalo v rychlé vítězství, které by Čínu přimělo k ústupkům, zatímco čínský vůdce Čankajšek se rozhodl Šanghaj bránit s cílem internacionalizovat konflikt a získat podporu západních mocností. Šanghaj byla významným obchodním centrem s přítomností mnoha cizích zájmů, což z ní činilo strategicky i symbolicky důležité bojiště.

Na čínské straně stála Národní revoluční armáda vedená Čankajškem, která do bitvy nasadila své elitní jednotky, včetně divizí vycvičených německými poradci. Hlavním vojenským cílem bylo odlákat japonské síly ze severní Číny a zabránit jejich postupu na Wu-chan.

Japonské síly tvořily jednotky císařské armády i námořnictva, které byly dobře vyzbrojené a podporované silným dělostřelectvem a letectvem. Japonské velení chtělo demonstrovat sílu námořnictva a rychle ovládnout Šanghaj, což mělo přispět k celkovému vítězství ve válce.

Bitva začala 13. srpna 1937, kdy se čínské a japonské jednotky střetly v okolí Šanghaje. V první fázi se Kuomintang snažil zastavit postup Japonců a zabránit jim v proniknutí do centra města, přičemž čínští vojáci kladli tvrdý odpor navzdory silné dělostřelecké podpoře japonského námořnictva.

Ve druhé fázi (23. srpna – 26. října) došlo k masivnímu nasazení japonských posil, jejichž počet vzrostl až na 200 000 mužů. Boje probíhaly od domu k domu a čínská obrana se postupně hroutila pod tlakem lépe vyzbrojených Japonců.

Ve třetí fázi (27. října – 26. listopadu) hrozilo čínským jednotkám obklíčení, což vedlo k ústupu Kuomintangu, aby se vyhnul zničení svých sil. Japonci nakonec město dobyli a následně pokračovali v postupu směrem na Nanking.

Bitva byla mimořádně krvavá, s odhadem více než 200 000 padlých na obou stranách. Přesná čísla ztrát nejsou ve zdrojích uvedena, ale je doloženo, že Kuomintang ztratil zhruba třetinu svých vojáků a japonské ztráty byly také značné.

Bitva o Šanghaj byla prvním velkým střetem japonské agrese vůči Číně a ukázala, že čínská armáda je schopna klást účinný odpor, i když za cenu obrovských ztrát. Výsledek bitvy vedl k přehodnocení čínské strategie, protože Kuomintang si nemohl dovolit další takto rozsáhlé a krvavé střety.

Japonci si uvědomili, že jejich strategie bleskové války proti Číně selhává a že čelí mnohem tvrdšímu odporu, než očekávali. Po dobytí Šanghaje následovala japonská ofenzíva na Nanking, kde došlo k masakru civilního obyvatelstva. Bitva o Šanghaj je v Asii považována za jeden z počátečních bodů druhé světové války.