Bitva u Saratogy

Americká revoluční válka trvala již téměř dva roky a výsledek byl nejistý, což vedlo Brity ke změně strategie s cílem rozdělit třináct kolonií a izolovat Novou Anglii od jižních kolonií. V roce 1777 britské velení plánovalo třícestné klešťové sevření, kdy tři britské armády měly postupovat z různých směrů a setkat se u Albany, čímž by oddělily severní kolonie od zbytku.

Britský generál John Burgoyne vedl invazní armádu na jih z Kanady údolím Champlainova jezera, ale kvůli logistickým problémům a neúspěchu ostatních britských sil se ocitl obklíčen americkými jednotkami. Americká strana mezitím posilovala díky přílivu milicí a strategickým rozhodnutím generála Washingtona, který poslal na sever své nejlepší velitelské síly včetně Benedikta Arnolda a Daniela Morgana.

Britskou armádu vedl generál John Burgoyne, jehož síly čítaly přibližně 5 000 mužů, včetně německých žoldnéřů pod velením barona Riedesela. Burgoyne plánoval postupovat na jih a spojit se s dalšími britskými jednotkami, které však nedorazily. Americkou armádu tvořilo přes 12 000 mužů pod velením generála Horatia Gatese, s významnou taktickou podporou generála Benedikta Arnolda, který velel levému křídlu obrany. Američané měli také speciální střelecké jednotky, například Morganovy střelce, kteří byli zkušení v boji v lesnatém terénu.

Britové usilovali o dobytí opevněných pozic na výšinách Bemis Heights a následný postup k Albany, zatímco Američané stavěli obranná opevnění a připravovali se na obranu klíčových pozic.

První bitva u Saratogy, známá jako bitva u Freemanovy farmy, proběhla 19. září 1777. Burgoyne se pokusil obklíčit americké pozice na výšinách Bemis Heights, ale Arnold předpokládal tento manévr a posílil obranu. Britové získali kontrolu nad Freemanovou farmou, avšak za cenu těžkých ztrát. Boje byly intenzivní, střelci Morgana likvidovali důstojníky a dělostřelce Britů, což vedlo k několika krátkodobým ztrátám britských děl.

Po bitvě následovalo období menších potyček a vyčkávání, kdy Burgoyne doufal v příchod britských posil z New Yorku. Ty však nedorazily včas, ačkoli generál Henry Clinton podnikl útok na pevnosti Clinton a Montgomery, což však nepomohlo Burgoynovi.

Druhá bitva u Saratogy, bitva na výšinách Bemis Heights, se odehrála 7. října 1777. Burgoyne zaútočil na americké pozice, ale americké síly, posílené milicemi a vedené Arnoldovou taktikou rychlých přesunů, dokázaly britský útok odrazit a zajaly část britských obránců. Burgoyne byl obklíčen a 17. října kapituloval s celou svou armádou.

V první bitvě u Freemanovy farmy utrpěli Britové téměř 600 ztrát, především v Hamiltonově středu, kde byl 62. pluk redukován na velikost jedné roty a tři čtvrtiny dělostřelců byly zabity nebo zraněny. Americké ztráty činily téměř 300 mrtvých nebo vážně raněných. Ztráty v druhé bitvě nejsou přesně doloženy ve zdroji.

Kapitulace generála Burgoyna 17. října 1777 znamenala rozhodující zlom v americké válce za nezávislost. Zprávy o této porážce přispěly k formálnímu vstupu Francie do války jako amerického spojence, což bylo klíčové pro další vývoj konfliktu. Francie již předtím poskytovala kolonistům zásoby, munici a zbraně, včetně děl systému de Valliere, které sehrály důležitou roli v bojích u Saratogy.

Po bitvě se do války na straně kolonistů zapojilo i Španělsko. Vnitřní spory v americkém velení, zejména mezi Gatesem a Arnoldem, ovlivnily průběh bojů, ale Arnoldova taktika a vedení byly klíčové pro vítězství. Burgoynova porážka také ukázala neefektivnost britského plánu na rozdělení kolonií a změnila strategii Britů v dalším průběhu války.