Ofenziva Tet

V letech předcházejících ofenzívě Tet byla situace v Jižním Vietnamu poznamenána politickou nestabilitou a sérií převratů. V roce 1967 se však situace začala stabilizovat díky demokratickým reformám a volbám, což komunistické vedení v Hanoji vyhodnotilo jako příležitost k vyvolání všeobecného povstání.

Americká veřejnost byla v druhé polovině roku 1967 stále více znepokojena narůstajícími ztrátami a nejasným koncem války. Administrativa prezidenta Johnsona se snažila přesvědčit veřejnost o úspěších ve válce, což vedlo k podcenění varovných signálů o chystané ofenzívě ze strany Severního Vietnamu a Vietkongu.

Severovietnamská armáda (VLA) a Vietkong pod velením generála Vo Nguyen Giapa a generála Tran Van Traa připravili rozsáhlou ofenzívu s cílem vyvolat povstání v Jižním Vietnamu, svrhnout vládu v Saigonu a ukončit válku. Do útoku bylo nasazeno přibližně 77 000 mužů, kteří měli zaútočit na více než 100 měst a městských center po celém Jižním Vietnamu.

Proti nim stála jihovietnamská armáda (ARVN), americké ozbrojené síly a jejich spojenci, kteří byli ofenzívou zaskočeni, ale rychle se zmobilizovali k obraně a protiútokům. Veliteli spojeneckých sil byli například William Westmoreland a Cao Van Vien.

Ofenzíva začala v noci z 30. na 31. ledna 1968, kdy Vietkong a VLA zahájili překvapivé útoky na většinu významných měst a vojenských cílů v Jižním Vietnamu. Útoky probíhaly během svátků Tet, kdy byla očekávána klid zbraní a většina jihovietnamských vojáků byla na dovolené.

V Saigonu se terčem útoků stalo americké velvyslanectví, prezidentský palác a další klíčové instituce. Přestože partyzáni zpočátku pronikli do většiny měst, americké a jihovietnamské jednotky se rychle vzpamatovaly a většinu území získaly zpět.

Nejtvrdší boje probíhaly ve městě Hue, kde se Vietkong udržel téměř měsíc a došlo zde k masakru civilního obyvatelstva. Americká námořní pěchota a jihovietnamské jednotky město postupně dobyly zpět za cenu těžkých ztrát a rozsáhlého ničení.

Současně pokračovaly boje o základnu Khe Sanh, která byla obklíčena severovietnamskými silami. Po intenzivním bombardování a bojích se severovietnamské jednotky začaly v dubnu stahovat a základna byla nakonec opuštěna.

Ztráty komunistických sil byly velmi vysoké: v prvním týdnu bojů padlo okolo 30 000 partyzánů, v bitvě o Hue více než 5 000 partyzánů a v oblasti Khe Sanh podle odhadů 10 000 až 15 000 bojovníků. V bitvě o Hue padlo téměř 600 amerických a jihovietnamských vojáků a dalších 3 000 bylo raněno; v oblasti Khe Sanh padlo něco více než 400 amerických vojáků. Ztráty civilního obyvatelstva v Hue dosáhly 5 800 mrtvých a 116 000 lidí zůstalo bez domova.

Ofenzíva Tet byla z vojenského hlediska porážkou komunistických sil, které utrpěly těžké ztráty a nedosáhly svého hlavního cíle – vyvolání všeobecného povstání v Jižním Vietnamu. Vietkong byl po bojích natolik oslaben, že jeho úlohu musela převzít pravidelná severovietnamská armáda.

Přesto měla ofenzíva zásadní politický dopad: šokovala americkou veřejnost, která byla do té doby přesvědčována o blížícím se vítězství, a vedla k výraznému poklesu podpory války v USA. To přispělo k rozhodnutí americké vlády zahájit jednání o ukončení konfliktu a postupnému stažení amerických vojsk z Vietnamu.

Ofenzíva Tet tak znamenala zlom v průběhu války a měla dlouhodobý vliv na strategii i politiku Spojených států ve Vietnamu.