Francisco Pizarro

Pizarro se v roce 1502 vydal do Nového světa a působil na Hispanioli, kde získal první zkušenosti s koloniální správou a vojenskými operacemi. V roce 1513 doprovázel expedici Vasca Núñeze de Balboy, která jako první Evropané spatřila Tichý oceán z amerického pobřeží. Později se stal blízkým spolupracovníkem guvernéra Pedra Ariase de Ávila v Panamě, kde zastával funkce starosty a soudce Panama City a podílel se na zatčení a popravě Balboy v roce 1519.

V letech 1524 a 1526 vedl Pizarro dvě neúspěšné expedice podél pobřeží dnešního Kolumbie a Ekvádoru s cílem objevit legendární říši zlata. Tyto výpravy byly poznamenány obtížemi jako nepříznivé počasí, nedostatek zásob a střety s domorodými kmeny. Přesto získal cenné informace a kontakty, které mu umožnily lépe připravit konečnou výpravu na Peru.

Po získání královského pověření v roce 1529 podnikl Pizarro v roce 1531 třetí expedici s asi 180 muži a 27 koňmi. V listopadu 1532 dobyl město Cajamarca, kde zajal inckého panovníka Atahualpu. Po vyjednáváních a výkupném zlatem Atahualpu popravili v srpnu 1533. Následně Pizarro dobyl hlavní město Cuzco a upevnil španělskou kontrolu nad územím Inků.

V roce 1535 založil Pizarro město Lima, které se stalo novým hlavním městem Peru. Jeho vláda byla poznamenána konflikty se spolubojovníky, zejména s Diegem de Almagrem, což vedlo k občanské válce mezi španělskými dobyvateli. V roce 1541 byl Pizarro zavražděn v Limě přívrženci Almagrova syna, což ukončilo jeho vojenskou a politickou kariéru.