Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Joachim-Napoléon Murat byl francouzský maršál, velkovévoda z Bergu a Kleve a v letech 1808–1815 král neapolský. Proslul jako švagr Napoleona Bonaparta a vynikl svým vedením jezdectva i okázalým stylem.
Joachim Murat byl jednou z nejvýraznějších postav napoleonských válek, známý nejen jako francouzský maršál, ale i jako král Neapole. Jeho vojenská kariéra byla úzce spjata s Napoleonem Bonapartem, jeho švagrem, a významně přispěl k úspěchům francouzské armády v Itálii, Egyptě i během ruské kampaně. Murat je často připomínán jako charismatický a odvážný jezdec, který exceloval v velení kavalérie a byl nazýván „Prvním jezdcem Evropy“.
Joachim Murat se narodil 25. března 1767 ve vesnici La Bastide-Fortunière (později přejmenované na Labastide-Murat) v jihozápadní Francii. Pocházel z rodiny hostinského a jeho rodiče původně zamýšleli, aby se stal knězem, proto studoval v semináři a u lazaristů. Ve 22 letech však opustil duchovní dráhu a vstoupil do jezdectva, kde si vysloužil přezdívku abbé Murat.
Murat se vyznamenal během potlačení vzpoury royalistů v Paříži 13. vendémiaire 1795, kdy jako velitel dovedl děla do centra města a pomohl tak Napoleonovi zachránit Národní konvent. Následně se stal jeho blízkým spolupracovníkem a velitelem jezdectva během italských tažení, kde si vysloužil hodnost generála díky své odvaze a schopnostem.
Murat velel kavalérii během Napoleonových kampaní v Itálii, kde podporoval rychlé manévry a průlomové útoky. V Egyptě v roce 1798 vedl úspěšnou jízdu v bitvě u Abukiru, čímž přispěl k dočasnému ovládnutí oblasti. Po návratu do Francie sehrál klíčovou roli v Napoleonově převratu 18. Brumaire 1799, který znamenal začátek Napoleonovy politické moci.
V roce 1804 byl jmenován maršálem Francie a v letech 1806–1808 zastával titul velkovévody z Bergu a Kleve. Během této doby se účastnil významných bitev jako Ulm, Austerlitz, Jena a Eylau, kde vedl slavné jízdy kavalérie. V roce 1808 se stal králem Neapole, což bylo vyústěním jeho blízkých vztahů s Napoleonem a jeho vojenských zásluh.
Murat byl považován za nejlepšího velitele kavalérie Velké armády během ruské kampaně, kde se vyznamenal v bitvách u Smolenska a Borodina. Přestože byl vynikajícím jezdcem, jeho péče o koně byla kritizována. Po porážce u Lipska v roce 1813 se dohodl s Rakouskem, aby zachoval svůj neapolský trůn, a přešel na stranu koalice.
Po Napoleonově návratu z Elby se Murat pokusil upevnit svou moc v Itálii vyhlášením války Rakousku. Jeho armáda byla poražena v bitvě u Tolentina, což znamenalo konec jeho vlády. Po neúspěšném pokusu o znovudobytí trůnu byl zajat a popraven v Kalábrii.
Murat sehrál klíčovou roli při potlačení royalistické vzpoury v Paříži tím, že přivezl děla do centra města, což umožnilo Napoleonovi zachránit Národní konvent.
V této bitvě vedl Murat úspěšnou kavalérii, která prorazila osmanské linie během francouzské expedice do Egypta.
Murat vedl slavný masový jízdecký útok proti ruským jednotkám, který se stal jedním z nejznámějších momentů bitvy.
Navzdory porážce byl Murat jedním z hlavních velitelů francouzské armády, po níž se dohodl s Rakouskem na zachování svého království.
Rozhodující porážka Murata v Neapolské válce, která vedla k jeho pádu a ztrátě neapolského trůnu.
Joachim Murat je vnímán jako symbol rytířského a okázalého jezdectva napoleonské éry. Jeho taktika se zaměřovala na rychlé a masivní kavalérní útoky, které často rozhodovaly o výsledku bitev. Přestože byl obdivován pro svou odvahu a charizma, jeho vojenský odkaz je také poznamenán kritikou ohledně péče o koně a někdy riskantních rozhodnutí. Muratův život a kariéra ilustrují složitost napoleonských válek a proměnlivost politických aliancí té doby.
Joachim Murat byl francouzský maršál a vojevůdce, který se stal králem Neapole a byl Napoleonovým švagrem.
Murat velel kavalérii v mnoha klíčových bitvách a byl známý svými rychlými a masivními jízdními útoky.
Napoleon mu udělil královský titul v roce 1808 jako odměnu za vojenské zásluhy a kvůli rodinným vazbám, jelikož se oženil s Napoleonovou sestrou Caroline.
Po porážce v Neapolské válce v roce 1815 byl Murat zajat a popraven v Kalábrii.
Murat byl Napoleonovým blízkým spojencem a zároveň švagrem, což mu umožnilo získat vysoké vojenské a politické postavení.