194 mm Cannon GPF
194 mm Cannon GPF je dělo. Země původu: Francie.
Specifikace
| Země původu | Francie |
|---|
Popis
Canon de 194 GPF (Grande Puissance Filloux) bylo první francouzské pásové samohybné dělo, navržené na konci první světové války. Zbraň byla odvozena od 155 mm kanónu GPF a byla vyvinuta v dílnách Atelier de Construction de Puteaux pod vedením Louise Fillouxe. Původně mělo být dělo použito jako těžké polní dělo, ale po skončení války byla tato možnost opuštěna a z objednaných 200 hlavní bylo dokončeno pouze polovinu pro použití ve vozidle Saint-Chamond.
Samohybné dělo mělo unikátní konstrukci, kdy byly použity dva pásové podvozky – přední vozidlo neslo munici a elektrický generátor, zatímco zadní vozidlo neslo samotné dělo. Obě vozidla byla poháněna dvěma elektrickými motory, přičemž energie byla přenášena pomocí flexibilního elektrického kabelu. Kanón byl při přesunu zasunut dozadu na podvozek. Ve srovnání s britským vozidlem Gun Carrier Mark I bylo Canon de 194 GPF pokročilejší – řízený jedním člověkem, vybaven hydraulickými brzdami a automatickým systémem pro nastavení zpětného rázu a pneumatickými rekuperátory.
Bojové nasazení a služba
Výroba začala v dubnu 1918 a vozidlo bylo testováno těsně před koncem první světové války, i když bez samotného kanónu Puteaux. Během meziválečného období sloužilo v dělostřeleckém pluku ve Valence společně s 280 mm samohybnými děly. K vypuknutí druhé světové války bylo v aktivní službě 36 kusů, z nichž některé byly zajaty německými jednotkami a zařazeny do Wehrmachtu pod označením 19,4 cm Kanone 485(f) Selbstfahrlafette. Některé z nich byly nasazeny na východní frontě v roce 1942. Italská armáda používala dvě vozidla jako pobřežní děla u Říma pod označením Cannone da 194/32. Němci také využili některé hlavně 194 mm na francouzských pobřežních minometech Mortier G de 270 Mle 1889. Několik kusů bylo rozmístěno také v Dánsku pro pobřežní obranu. Jediný dochovaný exemplář je vystaven v U.S. Army Artillery Museum ve Fort Sill v Oklahomě.
Varianty
Vozidlo vybavené 220 mm houfnicí, které bylo testováno u Verdunu v roce 1918, ale nebylo přijato francouzskou armádou.
Samohybná houfnice využívající stejný dvoudílný pásový podvozek jako Canon de 194 GPF.
Zajímavosti
- Canon de 194 GPF bylo první francouzské pásové samohybné dělo.
- Pohon obou částí vozidla zajišťovaly elektrické motory napájené z generátoru umístěného v předním vozidle.
- Při přesunu byl kanón zasunut dozadu na podvozek, což bylo neobvyklé řešení pro samohybná děla té doby.
- Německá armáda používala zajaté kusy pod označením 19,4 cm Kanone 485(f) Selbstfahrlafette.
- Jediný dochovaný exemplář je vystaven v USA, v U.S. Army Artillery Museum ve Fort Sill.
Časté otázky
Kdo navrhl Canon de 194 GPF?
Dělo navrhl Louis Filloux v dílnách Atelier de Construction de Puteaux, vozidlo navrhl plukovník Émile Rimailho.
Jaký byl pohon vozidla?
Vozidlo mělo dva pásové podvozky poháněné elektrickými motory, energii dodával generátor v předním vozidle.
Kde sloužila vozidla Canon de 194 GPF během druhé světové války?
Některá vozidla byla použita německou armádou na východní frontě, jiná italskou armádou jako pobřežní děla u Říma, a několik kusů bylo rozmístěno v Dánsku pro pobřežní obranu.
Kolik kusů bylo v aktivní službě na začátku druhé světové války?
Bylo jich 36.