Bitva na Hydaspu

Po porážce perských sil a zdolání odporu Sogdů zahájil Alexandr Veliký v roce 327 př. n. l. tažení do Indie, která byla rozdělena do mnoha drobných království. Hlavní část jeho armády vstoupila do severního Pákistánu Chajbarským průsmykem, zatímco menší vojsko pod jeho velením postupovalo severnější cestou a zmocnilo se pevnosti Aornos. Na jaře 326 př. n. l. Alexandr spojil své síly a uzavřel alianci s králem Taxily, Omfisem, proti jeho rivalovi Pórovi, který vládl východně od řeky Hydaspés.

Póros se připravoval na jižním břehu řeky Hydaspés k odražení nepřátelského přebrodění řeky, která byla hluboká a prudká, což představovalo pro útočící armádu velkou překážku. Alexandr si uvědomoval, že přímý útok by mohl skončit katastrofou, a proto hledal vhodnější místo k překročení řeky, přičemž používal klamné útoky k vyvolání neklidu v Pórových řadách.

Alexandr Veliký vedl makedonsko-perskou armádu, jejíž počet historici odhadují mezi 41 000 až 46 000 muži, z nichž část tvořila těžká pěchota (falanga) a jezdecké oddíly (hetairoi). Jeho plán spočíval v překročení řeky Hydaspés na méně střeženém místě asi 25 km proti proudu a v manévru obklíčení Pórovy armády. Póros, král Pauravů, měl k dispozici indické vojsko s početnou jízdou, pěchotou a 200 válečnými slony, kteří byli těžce obrněni a představovali významnou hrozbu pro makedonské vojsko. Póros rozdělil své jezdectvo rovnoměrně na obě křídla a postavil slony před pěchotu, aby odrazili makedonskou jízdu.

Alexandr provedl noční překročení řeky Hydaspés za deště a tmy, což umožnilo překvapení nepřítele. Při přechodu narazil na dva ostrovy v řece, které vojáci museli překonat. Póros poslal proti překračujícím jednotku jízdy a válečných vozů vedenou svým synem, ale byla poražena, protože vozy uvízly v bahně. Póros se poté vydal s jádrem své armády proti Alexandrovým silám.

V bitvě Alexandr nejprve použil jízdní lučištníky k oslabení indické jízdy na levém křídle, poté provedl útok těžkou jízdou. Póros přesunul část jízdy na levé křídlo, ale Alexandr nechal svého důstojníka Koinu obejít indickou linii a zaútočit na indickou jízdu zezadu, čímž ji rozdrtil. Indičtí váleční sloni zaútočili na makedonskou pěchotu, která utrpěla těžké ztráty, ale dokázala slony zadržet. S pomocí jízdy Makedonci obklíčili a porazili indické vojáky.

Póros byl vážně raněn, ale jeho statečnost Alexandra hluboce zaujala. Po bitvě Alexandr Pórovi umožnil zůstat vládcem své oblasti jako satrapa.

Makedonské ztráty činily přibližně 280 jezdců a 4 000 pěšáků, přičemž dalších 8 000 pěšáků bylo raněno. Vysoký počet ztrát u pěchoty byl způsoben hlavně bojem s válečnými slony, které koně odmítali přiblížit. Indické ztráty byly značné, podle Arriána padlo 12 000 Indů a dalších 9 000 bylo zajato. Odhady se v počtech liší, ale tyto údaje jsou nejčastěji uváděné.

Po vítězství založil Alexandr na místě bitvy město Alexandria Nikáia a na protějším břehu řeky Alexandria Bukefalia na počest svého zemřelého koně Bukefala. Bitva ukázala hranice možností Alexandrových vojsk, neboť vojáci poprvé čelili útoku válečných slonů, což vyvolalo obavy a únavu v armádě.

Alexandr pokračoval v postupu do Indie, ale jeho vojáci odmítli jít dále za řeku Hyphasis (dnešní Beas), což znamenalo konec jeho tažení do nitra Indie. Póros byl po bitvě ponechán jako satrapa, čímž Alexandr zajistil stabilitu na východních hranicích své říše. Bitva také znamenala první významný kontakt řecké a indické kultury, který měl dlouhodobý dopad na obě civilizace.