Bitva o Wake

V lednu 1941 začalo Spojené státy budovat vojenskou základnu na atolu Wake Island, strategicky umístěném v Tichomoří. Na ostrov byla vyslána stálá vojenská posádka složená z mariňáků a pilotů, doplněná o civilní pracovníky, kteří stavěli vojenská zařízení včetně letiště a námořní základny. Ostrov sloužil také jako důležitý bod pro transpacifickou leteckou dopravu společnosti Pan American Airways.

Japonské císařství plánovalo rozsáhlou ofenzívu v Tichomoří, která začala útokem na Pearl Harbor 7. prosince 1941 (8. prosince místního času na Wake Islandu). Wake Island byl jedním z pěti současně napadených amerických námořních a leteckých základen v Pacifiku. Japonské síly měly za cíl rychle obsadit ostrov a tím zajistit kontrolu nad důležitými strategickými body v oblasti.

Americkou obranu tvořilo asi 450 mariňáků z 1. obranného praporu pod velením majora J.P.S. Devereuxe, doplněných o 12 stíhacích letounů F4F-3 Wildcat z letecké perutě VMF-211 pod velením majora Paula A. Putnama a 68 námořníků. K dispozici měli šest 127mm děl, dvanáct 76mm protiletadlových děl, těžké kulomety a ruční zbraně. Na ostrově bylo také přes 1 200 civilních pracovníků stavební firmy Morrison-Knudsen.

Japonské síly zahrnovaly dvě invazní vlny. První 11. prosince 1941 tvořilo asi 450 vojáků Japonských speciálních námořních jednotek (Special Naval Landing Force) s podporou lehkých křižníků, torpédoborců a dalších lodí. Druhá invazní vlna 23. prosince byla větší, s asi 1 500 vojáky a silnější námořní podporou včetně dvou letadlových lodí a dalších válečných plavidel. Japonské síly také využívaly letectvo k opakovaným náletům na ostrov.

Bitva začala 8. prosince 1941 překvapivým japonským náletem 36 bombardérů Mitsubishi G3M3, který zničil osm z dvanácti amerických stíhaček F4F-3 Wildcat na zemi a potopil loď Nisqually. Američané však měli čtyři stíhačky ve vzduchu, které později sestřelily dva bombardéry. Následovaly další nálety a bombardování, které poškodily civilní infrastrukturu a vojenská zařízení.

První pokus o japonské vylodění 11. prosince byl americkými silami odražen. Američané potopili dva japonské torpédoborce, včetně Hayate, první japonské válečné lodi potopené ve válce. Japonské ztráty při tomto pokusu činily 407 mužů. Po neúspěšném útoku se japonská flotila stáhla.

Dne 20. prosince dorazilo na ostrov letadlo PBY s poštou a tajnými rozkazy k evakuaci civilistů. Japonské letectvo provedlo další nálety 21. a 22. prosince, přičemž došlo k leteckým soubojům s americkými stíhači. Druhá japonská invazní vlna připlula 23. prosince a po těžkých bojích, kdy americká obrana kladla silný odpor, byla nakonec přinucena kapitulovat kvůli nedostatku zásob a podpory. Američané ztratili 49 mrtvých a 49 raněných mariňáků, několik námořníků a civilistů, včetně domorodých Chamorrů.

Americké ztráty zahrnovaly 49 mrtvých, 2 nezvěstné a 49 raněných mezi mariňáky, dále 3 mrtvé námořníky a nejméně 70 civilistů včetně 10 Chamorrů. Japonské ztráty činily přibližně 600 mrtvých vojáků, ztráty asi 24 letadel, 4 povrchové lodě a 2 ponorky. Některé údaje jsou odhady, ale tyto počty jsou doložené v pramenech.

Dobytí Wake Islandu znamenalo pro Japonské císařství strategické vítězství, které jim umožnilo kontrolovat důležitý bod v centrálním Pacifiku. Ostrov zůstal pod japonskou kontrolou po celou dobu druhé světové války až do kapitulace Japonska v září 1945.

Americká obrana Wake Islandu, přestože nakonec prohrála, byla významným symbolem odvahy a odhodlání proti přesile. Obránci dokázali odrazit první japonský útok a způsobit značné ztráty útočníkům, což zvýšilo morálku Spojených států v počátečních fázích války v Pacifiku.

Po bitvě byli zajatí američtí vojáci a civilisté drženi jako váleční zajatci, přičemž někteří byli později použiti jako nucená pracovní síla a někteří popraveni. Wake Island se stal symbolem tvrdého boje a obětí v tichomořském konfliktu.