Bitva u Cold Harboru

Kampaň Overland generála Ulyssese S. Granta byla jednou z několika současně vedených ofenzív proti Konfederaci v roce 1864, přičemž Grant osobně dohlížel na armádu Potomaku pod velením generála George G. Meadea. Cílem kampaně nebylo přímo dobytí Richmondu, ale zničení armády Roberta E. Leeho, což prezident Abraham Lincoln dlouhodobě podporoval jako strategii.

Po krvavých a nerozhodných bitvách v Wilderness a Spotsylvania se Grant snažil obcházet pravé křídlo Leeovy armády, aby získal výhodnější pozici a přinutil Konfederáty k rozhodující bitvě. Lee, ač početně slabší, využíval výhod terénu a opevnění, aby odolal postupujícím jednotkám Unie. Obě armády utrpěly těžké ztráty, ale Grant byl připraven na válku vyčerpání, protože Unie měla větší zdroje na doplňování ztrát.

Unijní síly čítaly přibližně 108 000 mužů, včetně armády Potomaku a dočasně přiděleného XVIII. sboru z armády James. Armáda byla rozdělena do šesti sborů pod velením generálů jako Winfield Scott Hancock, Gouverneur K. Warren, Horatio Wright, Ambrose Burnside, Philip Sheridan a William F. Smith.

Konfederační armáda Severní Virginie měla asi 59 000 mužů, organizovaných do čtyř sborů a dvou nezávislých divizí, pod velením generálů Richarda H. Andersona, Jubala Earlyho, A.P. Hilla, a dalších. Konfederáti byli většinou veteráni a byli dobře opevněni, zatímco unijní posily často tvořili nováčci a těžká dělostřelecká vojska bez zkušeností v pěchotních taktikách.

Dne 31. května unijní kavalérie pod velením Philipa Sheridana obsadila křižovatku Old Cold Harbor a držela ji proti konfederátským útokům, dokud nepřišla pěchota. Obě armády dostaly posily a připravovaly se na rozhodující střet.

1. června došlo k neúspěšnému útoku unijních sborů VI a XVIII na konfederátní opevnění u křižovatky. Útok byl zastaven díky dobře připravené obraně a unijní vojáci utrpěli těžké ztráty. Pokusy o další útoky na severním i jižním konci linie byly rovněž neúspěšné.

3. června tři unijní sbory zahájily masivní frontální útok na jižní konec konfederátních pozic, který byl však snadno odražen a způsobil značné ztráty unijním jednotkám. Po této neúspěšné akci se obě armády střetávaly na svých liniích až do noci 12. června, kdy se armáda Potomaku stáhla.

Přesná čísla ztrát nejsou ve zdroji spolehlivě doložena, ale je uvedeno, že unijní armáda utrpěla tisíce zabitých a raněných zejména při frontálním útoku 3. června. Ztráty konfederace nejsou přesně uvedeny.

Bitva u Cold Harbor byla jedním z posledních střetů v rámci Overland Campaign a představovala významnou porážku Unie, která utrpěla těžké ztráty při neúspěšném útoku na dobře opevněné pozice Konfederace. Kritika generála Granta za jeho údajnou lhostejnost k vysokým ztrátám se po této bitvě výrazně zvýšila.

I přes neúspěch u Cold Harbor pokračovala Grantova kampaň, která nakonec vedla k obležení a dobytí Richmondu a dalších klíčových cílů. Bitva také ukázala rostoucí význam opevnění a zákopové války v americké občanské válce.