Bell P-39 Airacobra
Bell P-39 Airacobra byl americký stíhací letoun bojově nasazený v druhé světové válce.
Specifikace
| Země původu | Spojené státy americké |
|---|---|
| Zavedení | 1941 |
Popis
Bell P-39 Airacobra byl americký stíhací letoun druhé světové války s neobvyklou konstrukcí, kdy byl motor umístěn za pilotní kabinou blízko těžiště stroje a vrtule v přídi byla hnána dlouhou spojovací hřídelí pod pilotem. Tento design umožnil soustředit hlavňovou výzbroj v přídi letounu a použít příďový podvozek, což zlepšovalo obratnost stroje díky malým momentům.
Vývoj začal prototypem XP-39, který vzlétl v dubnu 1939, a následně byla objednána předsérie YP-39. Kvůli problémům s turbokompresorem byl nakonec použit přeplňovaný motor bez turbokompresoru, což vedlo ke zvýšení hmotnosti a snížení výkonů. Výroba pokračovala přes několik verzí od P-39C až po P-39Q, přičemž poslední verze byly určeny zejména pro dodávky do Sovětského svazu. Celkem bylo vyrobeno 9558 kusů.
Bojové nasazení a služba
První stroje YP-39 sloužily v USAAC především pro zkoušky a výcvik. P-39C byly nasazeny u 39. Pursuit Squadron a později byly některé dodány do Velké Británie, kde však nebyly příliš oblíbené a byly staženy z bojových akcí. Větší počet strojů byl odeslán do Sovětského svazu, kde byly velmi ceněny pro svou obratnost a nízkou letovou hladinu boje na východní frontě. Sovětští piloti s nimi dosahovali významných úspěchů.
Airacobry byly také používány v Tichomoří, na Aljašce, v Itálii, na Islandu, v Austrálii, Portugalsku, Francii a Itálii, kde byly vyřazeny až v roce 1951. Sovětský svaz odebral největší počet strojů – 4578 kusů.
Varianty
První prototyp s turbokompresorem, velmi rychlý a dobře stoupal, ale bez pancéřování a ochranných obalů nádrží.
Předsériová verze s motorem Allison V-1710-37, vyzbrojená kanónem ráže 37 mm a kulomety, s lehkým pancéřovým štítem.
Sériová verze s motorem Allison V-1710-35, vyrobeno 20 kusů, sloužila především ve výcviku.
Verze s pasivní ochranou samosvorných nádrží, výzbroj čtyři kulomety a kanón 37 mm, možnost nesení pumy nebo přídavné nádrže, vyrobeno 923 kusů.
Verze pro RAF s kanónem ráže 20 mm, motorem Allison V-1710-E4 a šesti kulomety ráže 7,7 mm.
Verze s dvanácti výfuky na každé straně a vrtulí Aeroproducts, některé upravené na P-39F-2 s pancéřovou deskou a fotokamerami.
Verze vybavená automatickým regulátorem plnicího tlaku a motorem Allison V-1710-59.
Varianty lišící se motory a vrtulemi, verze -N měla motor V-1710-85 o výkonu 1044 kW.
Verze určená pro dodávky do SSSR s motorem V-1710-85, kanónem 37 mm a čtyřmi kulomety ráže 12,7 mm, vyráběná od března 1943.
Zajímavosti
- Motor byl umístěn za pilotní kabinou a vrtule byla hnána dlouhou spojovací hřídelí pod pilotem, což bylo velmi neobvyklé řešení.
- Bell Airacobra používala příďový podvozek, což bylo v té době mezi stíhacími letouny vzácné.
- Sovětský svaz odebral největší počet Airacober – 4578 kusů, a piloti s nimi dosahovali významných bojových úspěchů.
- Britské letectvo RAF Airacobry používalo pod označením Airacobra Mk.I, ale stroje nebyly mezi britskými piloty oblíbené a byly staženy z bojových akcí.
- Výroba Airacober skončila v září 1944 s celkovým počtem 9558 vyrobených kusů.
Časté otázky
Jaký byl hlavní motor Bell P-39 Airacobra?
Používal kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec Allison V-1710 v různých verzích.
Proč byl motor umístěn za pilotní kabinou?
Umístění motoru za pilotem blízko těžiště zlepšovalo obratnost letounu a umožnilo soustředit výzbroj v přídi.
Které země používaly Bell P-39 Airacobra?
Používaly ji USA, Sovětský svaz, Velká Británie, Francie, Itálie, Austrálie a Portugalsko.
Jaké byly hlavní zbraně Airacobry?
Hlavní výzbroj tvořil kanón ráže 37 mm a kulomety ráže 12,7 mm a 7,62 mm.