Junkers Ju 188
Junkers Ju 188 Rächer byl německý dvoumotorový bombardovací letoun užívaný ve druhé světové válce.
Specifikace
| Země původu | Německá říše |
|---|
Popis
Junkers Ju 188 Rächer byl německý dvoumotorový bombardovací letoun, který vznikl jako modernizace a náhrada za Junkers Ju 88 a Heinkel He 111. Vývoj začal v roce 1941, kdy firma Junkers z vlastní iniciativy zahájila práce na nové verzi Ju 88, označené nejprve jako Ju 88 E. První prototypy byly vybaveny hvězdicovými motory BMW 801 ML a měly zvětšené rozpětí křídel a inovované ocasní plochy. V říjnu 1942 došlo k přeznačení na Ju 188 a následně byly vyrobeny první sériové kusy s různými typy motorů a výzbroje.
Letoun byl vyráběn v několika variantách, včetně bombardovacích, průzkumných, torpédových a výškových verzí. Konstrukce umožňovala instalaci různých typů motorů (hvězdicové BMW 801, řadové Jumo 213), výzbroje i elektronického vybavení, například radarů FuG 200 Hohentwiel nebo FuG 220 Lichtenstein SN-2. Výroba probíhala v několika továrnách v Německu a na výrobě se podílely i další firmy, například Fokker. Některé varianty zůstaly pouze ve fázi prototypu.
Bojové nasazení a služba
První Ju 188 E-1 byly zařazeny do služby v květnu 1943 u jednotky Stab/KG 6, která je nasadila v rámci zvláštního zkušebního komanda. První bojové nasazení proběhlo 18. srpna 1943 při bombardování britského Lincolnu. Letouny byly postupně zaváděny do výzbroje dalších jednotek Luftwaffe, zejména KG 6, která byla jedinou jednotkou vyzbrojenou výhradně Ju 188. Průzkumné varianty byly nasazeny na východní frontě i ve Francii.
Po válce byly některé stroje zkompletovány ve Francii z částí zanechaných Němci a zařazeny do francouzského námořního letectva. Ju 188 tak sloužil nejen v Luftwaffe, ale i v poválečném francouzském letectvu.
Varianty
Bombardovací verze s motory BMW 801 C-2, vybavená aerodynamickými brzdami a standardní výzbrojí.
Průzkumná verze vycházející z E-1, vybavená kamerami pro denní i noční fotografování.
Námořní bombardovací a torpédová verze schopná nést torpéda nebo miny, často bez horní střelecké věže.
Námořní průzkumná verze s pumovými závěsníky pro přídavné nádrže a radarem FuG 200 Hohentwiel.
Verze s řadovými motory Jumo 213 A-1, A-2 s MW 50 pro zvýšení výkonu a kanónem MG 151 místo MG 131.
Průzkumné verze odpovídající F-1 a F-2, s tříčlennou posádkou a bez kanónu MG 151 v přídi.
Prototyp s dálkově ovládaným střelištěm MG 131Z/FA 15, sériová výroba nebyla zahájena.
Prototyp s upraveným zadním střelištěm se dvěma kulomety MG 131.
Noční stíhací verze s motory BMW 801 G-2, radarem FuG 220 Lichtenstein SN-2 a kanóny MK 103 nebo MG 151.
Výškové bombardovací (S-1) a průzkumné (T-1) verze s motory Jumo 213 E-1 a zařízeními GM 1.
Bitevní verze S-1 vybavená 50mm protitankovým kanónem.
Zajímavosti
- Ju 188 byl původně vyvíjen jako náhrada za Junkers Ju 88 a Heinkel He 111, ale vznikl z vlastní iniciativy firmy Junkers.
- Letoun mohl být vybaven radarem FuG 200 Hohentwiel pro vyhledávání nepřátelských plavidel.
- Francie po válce sestavila několik Ju 188 z částí zanechaných Němci a zařadila je do svého námořního letectva.
- Některé varianty Ju 188 byly vybaveny zařízením na vstřikování metanolu a vody MW 50 pro zvýšení výkonu motoru.
- Výroba Ju 188 byla v létě 1944 v hlavní továrně zastavena, ale pokračovaly práce na dalších speciálních verzích.
Časté otázky
Jaký byl hlavní rozdíl mezi Ju 188 a jeho předchůdcem Ju 88?
Ju 188 měl zvětšené rozpětí křídel, inovované ocasní plochy, silnější motory a modernější výzbroj i vybavení.
Které jednotky Luftwaffe používaly Ju 188?
Hlavní jednotkou byla KG 6, dále III./KG 26, I./KG 66 a jedna letka I./KG 200.
Byl Ju 188 používán i mimo Německo?
Ano, po válce byly některé stroje sestaveny ve Francii a zařazeny do francouzského námořního letectva.
Jaká byla maximální rychlost Ju 188 A-2 ve výšce 6000 m?
Maximální rychlost ve výšce 6000 m byla 520 km/h.