Siemens-Schuckert D.IV
Siemens-Schuckert D.IV je bojové letadlo. Země původu: Německo.
Specifikace
| Země původu | Německo |
|---|
Popis
Siemens-Schuckert D.IV byl pozdně první světovou válkou vyvinutý německý stíhací letoun, který však do služby vstoupil příliš pozdě a byl vyroben v omezeném počtu, takže neměl významný vliv na válečné operace.
Vývoj D.IV navázal na předchozí modely D.II a D.III, které používaly motor Siemens-Halske Sh.III s výkonem 160 PS. D.IV měl zúžený horní i dolní křídlo s použitím profilu Göttingen 180 a asymetricky dlouhé křídlo pro vyrovnání účinku P-faktoru čtyřlistého vrtule. Konstrukce byla kompaktní, s krátkým podvozkem a čtyřlistou dřevěnou vrtulí. Díky motoru a aerodynamickým úpravám dosahoval lepších výkonů než předchozí modely, zejména v rychlosti a stoupavosti.
Bojové nasazení a služba
D.IV začal být dodáván operačním jednotkám od srpna 1918, ale z objednaných 280 kusů bylo do konce války dokončeno pouze 123, z nichž asi polovina se dostala do služby. Letoun byl oblíbený pro svou vynikající stoupavost a vysoký dostup, dokázal dosáhnout 6 000 m za méně než 15 minut a 8 100 m za 36 minut, což bylo výrazně více než u konkurenčních strojů jako Fokker D.VII.
Po skončení války pokračovala výroba D.IV, přičemž některé kusy byly provozovány ve Švýcarsku a Belgii, a jeden exemplář byl získán Litevci, ale nikdy nelétal v jejich službě. Po podpisu Versailleské smlouvy byla výroba letadel v Německu zakázána a divize Siemens-Schuckert zanikla.
Varianty
První produkční stíhací letoun Siemens-Schuckert, založený na francouzském Nieuport 17, poháněný motorem Siemens-Halske Sh.I, vyráběný v roce 1917 v počtu 95 kusů, později sloužil hlavně jako pokročilý cvičný letoun.
Prototypy s motorem Siemens-Halske Sh.III, krátkým trupem a kulatým průřezem, známé jako "létající pivní sud", měly vynikající stoupavost, ale nízkou maximální rychlost.
Verze s dlouhými křídly a čtyřlistou vrtulí, dodáno 80 kusů, ale kvůli problémům s přehříváním motoru byly staženy z fronty a nahrazeny Fokker D.VII. Po úpravách motoru a konstrukce byly znovu nasazeny v jednotkách domácí obrany.
Sesquiplánová dvouprůvlaková varianta, zúčastnila se zkoušek v Adlershofu v květnu/červnu 1918, vyrobeny byly tři kusy.
Zajímavosti
- D.IV měl asymetricky dlouhá křídla, aby kompenzoval P-faktor čtyřlisté vrtule.
- Letoun mohl dosáhnout výšky 8 100 m za 36 minut, což bylo o 1 200 m více než Fokker D.VII.
- Jeden exemplář D.IV unikl do Švýcarska, kde byl provozován až do roku 1922.
- Replika D.IV s motorem Gnome Monosoupape 9 HP byla poprvé zalétána v roce 1981 a je vystavena na Ardmore Airport na Novém Zélandu.
- Po válce byla výroba D.IV pokračována až do zákazu výroby letadel v Německu podle Versailleské smlouvy.
Časté otázky
Jaký motor poháněl Siemens-Schuckert D.IV?
Používal 11válcový vzduchem chlazený rotační motor Siemens-Halske Sh.III s výkonem 160 PS.
Kolik kusů D.IV bylo vyrobeno a kolik jich vstoupilo do služby?
Bylo objednáno 280 kusů, dokončeno bylo 123 a přibližně polovina z nich se dostala do operačních jednotek.
Jaké byly hlavní přednosti D.IV ve srovnání s Fokkerem D.VII?
D.IV měl lepší stoupavost a dosahoval vyššího dostupného letu, byl rychlejší a obratnější ve výškách nad 4 000 m.
Proč byl D.III stažen z fronty?
Motory se přehřívaly a docházelo k jejich zadrhávání, což bylo způsobeno použitím oleje na bázi Voltol místo vzácného ricinového oleje.