Tupolev Tu-16
Tupolev Tu-16 (V kódu NATO „Badger“) byl sovětský dvoumotorový dálkový bombardér z 1.
Specifikace
| Země původu | Sovětský svaz |
|---|---|
| Zavedení | 1954 |
Popis
Tupolev Tu-16 (v kódu NATO „Badger“) byl sovětský dvoumotorový proudový bombardér, jehož vývoj začal na počátku 50. let v reakci na potřebu strategického bombardéru schopného konkurovat americkým typům. Práce na prototypu Tu-88 („letoun N“) začaly v roce 1950 a první let proběhl 27. dubna 1952. Po vítězství nad konkurenčním Iljušinem Il-46 byla v prosinci 1952 schválena sériová výroba a první stroje vstoupily do služby v roce 1954.
Letoun měl na svou dobu moderní konstrukci s velkým šípovým křídlem a dvěma výkonnými proudovými motory Mikulin AM-3 umístěnými v kořenech křídel. Tu-16 byl schopen nést těžké konvenční i jaderné pumy na vzdálenost až 4 800 km a později byl vybaven i pro nesení řízených střel. Vyznačoval se univerzálním designem, což umožnilo vznik mnoha specializovaných variant pro průzkum, námořní hlídkování, elektronický boj a další úkoly. Celkem bylo v SSSR vyrobeno 1 507 kusů, další vznikly v Číně jako Xian H-6.
Bojové nasazení a služba
Tu-16 se stal základním strategickým bombardérem sovětského letectva a námořního letectva od poloviny 50. let a více než 40 let tvořil páteř sovětských odstrašovacích sil. Byl nasazován v plucích těžkých bombardérů a jeho hlavními cíli byly vojenské základny NATO v západní Evropě. Letouny byly používány také k výcviku s jadernými zbraněmi a v roce 1955 z Tu-16V poprvé shodily sovětskou vodíkovou pumu.
V bojových operacích byl Tu-16 nasazen zejména během války v Afghánistánu, kde prováděl masivní bombardování partyzánských pozic. Kromě SSSR jej používaly i další státy, například Čína, Indonésie, Egypt a Irák, kde byl nasazen v různých regionálních konfliktech. V Rusku sloužil až do poloviny 90. let, v Číně jeho varianta H-6 zůstává ve službě dodnes.
Varianty
Základní model – bombardér; v současnosti slouží jako vzdušný tanker.
Nosič střel s plochou dráhou letu; nyní používán jako konvenční bombardér.
Protilodní verze s výkonným radarem, nesoucí střelu Kipper.
Námořní elektronický průzkumný letoun.
Průzkumná verze s baterií kamer v pumovnici.
Průzkumná verze.
Verze pro odpalování střel s plochou dráhou letu.
Verze pro radioelektronický boj.
Verze pro radioelektronický boj.
Elektronická speciální průzkumná verze.
Zajímavosti
- Tu-16 byl prvním sovětským bombardérem, který shodil vodíkovou pumu – 22. listopadu 1955 typ Tu-16V svrhl bombu RDS-37d.
- Celkem bylo v SSSR vyrobeno 1 507 kusů Tu-16 ve třech závodech – v Kazani, Kujbyševu a Voroněži.
- Čínská verze Xian H-6 je stále ve službě u letectva ČLR i v 21. století.
- Tu-16 byl exportován do několika zemí, včetně Indonésie, Egypta a Iráku, kde byl nasazen v bojích.
- Při incidentu v roce 1968 havaroval Tu-16 při nízkém průletu kolem letadlové lodě USS Essex v Norském moři.
Časté otázky
Jaká byla hlavní výzbroj letounu Tupolev Tu-16?
Letoun nesl až 9 000 kg pum, 7 kanónů AM-23 ráže 23 mm a podle varianty různé řízené střely.
Které státy používaly Tu-16 kromě Sovětského svazu?
Tu-16 používaly například Čína, Indonésie, Egypt, Irák, Ukrajina, Bělorusko, Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie.
Jaký byl maximální dolet a rychlost Tu-16?
Maximální dolet činil 7 200 km a maximální rychlost 1 050 km/h.
Jaké byly hlavní bojové nasazení Tu-16?
Tu-16 byl nasazen zejména v Afghánistánu, v regionálních konfliktech na Blízkém východě a sloužil jako strategický bombardér v rámci odstrašovacích sil SSSR.